lucie S.

Pro ženy, které jsou

JEDINEČNÉ.

lucie S.

Pro ženy, které jsou

SAMY SEBOU.

lucie S.

Pro ženy, které jsou

VĚDOMÉ.

lucie S.

Pro ženy, které jsou

TVŮRKYNĚ.

lucie S.

Pro ženy, které jsou

NA CESTĚ.

lucie S.

Pro ženy, které jsou

KREATIVNÍ.

lucie S.

Pro ženy, které jsou

LÁSKYPLNÉ.

bojujme samy se sebou

Všichni chceme někam patřit. Potřeba někam patřit je v nás evolučně zakódovaná. Pokud nás kmen vyloučí, tak nebudeme v zimě u ohně, zmrzneme a zemřeme hlady. Hledáme si své místo ve společnosti a cítíme, že čím lepší místo si mezi druhými vybudujeme, tím lépe se nám povede. 

Je tu však obrovský paradox. Myslíme si, že abychom někam patřily, musíme se přizpůsobit druhým. Že abychom zapadly, musíme splynout s hodnotami, které jsou okolo nás uznávané. Pravdou je, že abychom vyvolaly u druhých to, po čem toužíme - pravdivé spojení, musíme být prostě jen samy sebou. To platí jak v životě, tak ve fotografii. Náš fotografický svět nepotřebuje stejné lidi, kteří vyznávají stejné hodnoty a bojují za své stejné pravdy. Pokud odhalíme svou duši a pokusíme se ji oprostit od sebeklamů a chybných přesvědčení, pokud přijmeme to, co ve svém nitru spatříme, pak najdeme místo, odkud tvořit. 

Je tak snadné zabývat se tím, kdo je moje konkurence, co kdo jak fotí a za kolik. Porovnáváme se a snažíme se být lepší než druzí. Je to vysilující a nespravedlivý boj. Čím výš jsme, tím výš se chceme dostat, jenže na výsluní je podle nás místo jen pro pár vyvolených. Je to vyčerpávající boj. Bojujeme s druhými a nikdy nemůžeme zcela vyhrát. 

Jedna z nejlepších věcí, kterou jsem udělala, je, že jsem se přestala zabývat druhými. Přestala jsem se dívat na ty lepší jako na bohy a na ty méně úspěšné jako na ty, co mají menší hodnotu. Také jsem si prošla fází zkrocení své „umělecké“ pýchy. Je hloupost hodnotit druhé i sebe podle svého postavení. Jedna z nejlepších věcí, kterou můžeme udělat, je, že se přestaneme dívat nad sebe a pod sebe. Ptáte-li se, kam se tedy dívat, pak odpověď je, že je třeba dívat se dovnitř. Jsme fotografky, jsme kreativní, umělecky založené ženy a je pro nás nesmírně žádoucí dívat se dovnitř sebe a objevit pilíře, na kterých stavíme jen my samy. 

Steven Pressfield ve své knize „Válka umění“ píše, že umělec nemá jednat hierarchicky, nýbrž teritoriálně. Nemá dělat svou práci podle efektu, který bude mít na ostatní. Má dělat svou práci teritoriálně - pro ni samotnou.

 „Vytváření umění z jakéhokoli jiného důvodu než z lásky je prostitucí.“ 

Uvnitř je místo, ze kterého máme tvořit. Uvnitř je naše síla a energie. Chceme-li více proniknout do toho, co fotíme, nezbude nám nic jiného než dívat se do sebe, fotit, dívat se do sebe, fotit a tak pořád dokola. Přestaňme se ptát druhých, jestli jednáme správně, a přestaňme vidět svou hodnotu v tom, jak nás vidí druzí. Pojďme se obrátit dovnitř, svádět svoje vnitřní bitvy a stavět svou hodnotu na tom, co jsme si odnesly ze svých bojů. 

Steven Pressfield rovněž zmiňuje, že pokud by se cítil Arnold Schwarzenegger pod psa, jistě by nezavolal svým kamarádům, aby získal zpátky svou hodnotu a sílu, ale šel by prostě zvedat činky do posilovny. 

Každá máme obrovskou sílu.

Znám to možná lépe než kdo jiný. Celý můj život je o hledání ztracené sebehodnoty. Často cítíme, že jsme malé, méněcenné, neschopné a že nejsme jako ty, které byly obdarovány silou konat a měnit svět. To je ale hloupost. Každá máme za sebou svůj jedinečný životní příběh, jedinečnou zkušenost a jedinečné sdělení, kterým můžeme obohatit druhé. 

Nikdo jiný nám nedá odpovědi, jak máme konkrétně dosáhnout toho, co chceme. Protože to, co je naše, není nikoho druhého. Někteří lidé na podobné cestě nás v něčem mohou obohatit, pomoci nám něco si uvědomit a předat nám svou zkušenost a posunout nás na naší cestě o kousek dál. To, co bych ale chtěla zdůraznit, je, že i bez druhých máme svou sílu uvnitř sebe a tato síla je tu pro nás vždy. Nikdy nesmíme zapomenout, že tu vždycky je. Bojíme se ji používat, protože věříme, že druzí vědí něco lépe, jsou oprávněnější ji používat nebo protože se domníváme, že jsme slabé a malinké. Jsme ale obdařené obrovskou intuicí a silou vědění, jen je někdy těžké pravdivě se dostat přes silné hlasy naší egoistické mysli k tichému hlásku, kterým na nás promlouvá naše duše. 

Odpovědi na své otázky už máme, máme je uvnitř sebe a vždycky mít budeme. Když se přestaneme ptát druhých a obrátíme se do svého nitra, dostaneme ty správné odpovědi. Řešení jsou nasnadě a všichni máme už teď dostatek zdrojů, jak se posunout dál. Nemáme málo, ve skutečnosti máme opravdu moc. 

zpět

více než 1800 ŽEN
od roku 2009

lucie.schweinerova@gmail.com

studio:
U DUBU 23, PRAHA

Krása je jako vetkaná nit do každé vrásky, do každé obliny, do jizev, co nechceš mít.

Krása je nositelem příběhu, o tom, kdo jsme, 
o lásce a radosti, o tom, jak milujeme,
o jedinečnosti.

LUCIE S.