lucie S.

Pro ženy, které jsou

JEDINEČNÉ.

lucie S.

Pro ženy, které jsou

SAMY SEBOU.

Je to naše páté focení s Luckou. Známe se 8 let a objevila jsem jí, když jsem hledala svatební fotografku. Hledala jsem samozřejmě někoho výjimečného, kdo zvěční naši výjimečnou svatbu. Lucka nabídla jako balíček svatební focení a k tomu focení boudoir. Jasně, nevahála jsem :) A tak jsem s Luckou poprvé fotila v jejím ateliéru, v domě, kde žije. Fotky jsem, jak se dalo očekávat, dala mému nastávajícímu manželovi k Vánocům. Žila jsem s manželem rok v Anglii, následoval přesun do Francie a hned rok na to, do Čech. Byla jsem zpět v ČR a přemýšlela o dárku pro manžela, a vzpomněla jsem si na Lucku... proč nenafotit nějaké fotky. Focení jsme zrealizovaly. Následovalo ještě třetí a čtvrté focení během posledních let. Pokaždé za ůčelem obdarovat a potěšit manžela nebo své blízké. 

Poslední roky jsem intenzivně pracovala a věnovala se příležitosti, kterou jsem v profesním životě dostala. Úspěch, uznání, nezávislost, finanční dostatek, to vše mě naplňovalo. Jen jsem se začala nějak odcizovat od okolního světa, žila jsem je prací a úspěchem. Přestala jsem komunikovat s blízkými, s manželem a žila jsem si spokojeně ve sve bublině úspěchu a adrenalinu z toho, co se mi profesně podařilo.

Přišel rok 2019 a vše se 1.1. v mém životě otočilo. Jaktože jsem si nevšimla, že máme v manželství krizi, že můj muž se trápí? Jaktože mi nebylo podezřelé, že rodina se mnou nechce trávit více času a moji známí se ozvou jen, když něco potřebují? Nevšimla, nebyl čas. Byla jsem zaneprázdněná na 18 hodin denně. Měla jsem velké cíle, chtěla vše stihnout a všude být a vše mít. A především, aby to vše, co jsem chtěla včetně mě, bylo dokonalé. Jsem totiž perfekcionistka.

Byl to pád. Na beton. Tvrdý, náhlý a neúprosný. Následoval měsíc prázdna. Chtěla jsem, aby se můj manžel vrátil zpět, aby vše bylo jako dřív. Tápala jsem, nespala jsem, nejedla jsem. Byla jsem na dně. Jediné na, co jsem se vzmohla bylo sebeoviňování. Prášky na spaní, antidepresiva, a hodiny probrečené u psychologa se zdály být jediným řešením. Čas, je ale ve skutečnosti jediný lék. S postupem času jsem získala odstup a nadhled nad celou situací a začala si uvědomovat, co se v posledních letech se mnou stalo. Kam jsem se dostala a na co vše jsem zapomněla. Zapomněla jsem na základní hodnoty, na respekt, na porozumnění a toleranci. 

Sílu a víru jít dál, bojovat, jsem získala zpět tím, že jsem se vrhla zpět do práce. To byla v tu chvíli moje jistota, můj pevný základ, kde jsem si byla jistá, kde vynikám a kde o sobě nemusím pochybovat. Osud to tak chtěl a já dostala další ránu. Ta má jistota, má práce, shořela jak papír. Stala jsem se obětí ponižování, šikany, psychického vydírání. Chtěla jsem bojovat, ale nebylo s čím. Kostky byly vrženy a já upadla v nemilost. Dostala jsem na hodinu padáka.

Svět se zhroutil podruhé. Sny, noční můry a strach co bude dál. Strach, že jsem sama, že jsem špatná a že nebudu mít peníze. Spala jsem celé dny, ztratila režim a nebyla schopná se dovečera nasnídat. Střídala se optimistická nálada s depresí a každý den byl překvapením. Postupem času jsem se začala vracet zpět, uvědomovat si své chyby, učit se z nich. Hledat nové cesty. Pracovat na sobě a vrátit se k sobě, k nitru sebe sama, abych si sama sebe mohla vážit. Naslouchala jsem druhým, zajímala se o ně. Učila jsem se usmívat jen tak, a dávat radost druhým. 

Přišel podzim a já jsem brouzdala na internetu, a v tu samou dobu Lucka postuje na instagramu o svém novém webu a focení. Napsala jsem jí, o jaké focení se jedná, aniž bych měla potřebu se fotit. Prostě jen ze zvědavosti, jak se má a kam se posunula a co nového chystá. Druhý den volala s veselostí jí vlastní. "Ahoj Péťo, jak se máš. Ty chceš něco nafotit?" Říkam, "Ani nevím, mnoho se u mě změnilo a není pro koho." A v tu chvíli jsem si uvědomila, že to přecí nemusí být pro někoho, že to může být pro mě. A Lucka říká" "Co kdybychom něco nafotily u Tebe doma, myslím, že nastal ten správný čas. Tentokrát to bude skutečně o Tobě."

Domluvily jsme se na další sobotu. Nečekala jsem, že se domluvíme na focení a že to bude tak rychlé. Jako stará Petra jsem si říkala, vždyť na to nejsem připravená a nejsem v perfektní kondici atd. V ten samý moment jsem si uvědomila, že řeším nesmysly. Toto není soutěž v dokonalosti, ale upřímné focení dvou kamarádek. Lucka přijela ke mě domu, strávily jsme spolu nádherný den, povídáním, co se v našich životech událo a kam jsme se na prahu čtyřicítky posunuly. Vznikly krásné fotky u mě doma. A co víc, Lucka mě nakopla si splnit svůj sen a vydat se novou cestou za vlastní nápadem a vizí, kterou jsem v sobě měla několik let, ale odsouvala jsem na neurčito. Loučily jsme se a já měla jiskru v oku, malý plamínek víry.

Jsem teprve na začátku a nemám žádné jistoty, ale jednuduše vím, že to chci zkusit. Ale jednu jistotu mám, že nezazní jednou výčitka: "Měla jsem to zkusit." 

A také vím, že jsem ráda, že mám Lucku ve svém životě a, že naše známost přerostla v něco víc než jen fotografka a klientka.

Děkuji Ti.



více než 2000 ŽEN
od roku 2009

lucie.schweinerova@gmail.com

studio:
U DUBU 23, PRAHA

Krása je jako vetkaná nit do každé vrásky, do každé obliny, do jizev, co nechceš mít.

Krása je nositelem příběhu, o tom, kdo jsme, 
o lásce a radosti, o tom, jak milujeme,
o jedinečnosti.

LUCIE S.