Když bych měla říct každé ženě, kterou potkám, jen jednu větu. A kdyby to bylo to jediné, co si ze setkání se mnou odnese, pak by ta věta zněla: "Nikdy nezapomeň na to, jak moc jsi jedinečná. "
Věřím, že v poznání a následném přijetí naší jedinečnosti se skrývá obrovská moc. Otevírá se zde prostor, kde už nejsme vláčené okolnostmi, ale stáváme se vědomou tvůrkyní svého života.
Lucie
Schweinerová
let v oboru
Vzpomínám si na první okamžik, kdy jsem při brouzdání na internetu objevila boudoir focení. Postavily se mi chlupy na rukou a do těla mi vjelo zvláštní rozechvění. Fotit ženy - ukazovat jim, jak jsou krásné ve své jedinečnosti, přirozeně, opravdově - moc to se mnou souznělo. V té době tu nikdo boudoir nefotil, nikdo nevěděl, co to je. Fotil se tu převážně idealizovaný glamour, ale boudoiru jako přirozenému fotografickému směru se tu nikdo nevěnoval. Tehdy jsem byla první, kdo s tím začal. A od té doby jsem nafotila víc než 1800 žen.
Mé první studio bylo v suterénu našeho domu a musím se přiznat, že jsem zvrhle milovala vzorované tapety a zámecké polštářky. Od focení jsem přešla k pronájmu studií a v jednu chvíli jsem pronajímala fotografům čtyři studia v různých městech. Nebyla to ale moje cesta, firmu jsem prodala a postavila si od základů moje milované studio na zahradě u bazénu. Mám to tedy opravdu daleko z domova do práce - a ještě blíž ze studia do bazénu.
Prožila jsem si toho za těch deset let tolik, že jsem o tom musela napsat knihu. Tolikrát jsem vyhořela, tolikrát usnula na vavřínech, tolikrát spadla na kolena, tolikrát začínala a končila a tolikrát vše měnila. Celé té cesty si velmi vážím. Naučila jsem se toho hodně o focení, o byznysu, o vytváření značky, o klientské zkušenosti a především o ženské duši. Byla jsem tolikrát svědkem, jak my ženy přistupujeme samy k sobě, jak se přijímáme nebo nepřijímáme, jak milujeme sebe a druhé. Moje klientky jsou mými největšími učitelkami na mé cestě k přijetí své vlastní jedinečnosti - mých vlastních světel i stínů, a já jsme jim za to moc vděčná.
Proto je pro mě moje práce zároveň mou cestou a mým posláním. Cítím, že v tom nejsem sama, že všechny jsme na cestě k sobě, do souladu s tím, kdo jsme, jak vypadáme a čemu zasvětíme svůj život. A vím, že si toho můžeme navzájem tolik dát. Vlastně...cítím to každý den - setkávám se s tolika jedinečnými ženami a je to pro mě opravdu obohacující a smysluplné. Jsem za to nesmírně vděčná.
10
nafocených žen
1800+
vybudovaných fotostudií
6
metrů
z domu do studia
32
Moje povolání
Moje soukromí
Jsem už dvacet let zamilovaná do fousáče mého života. Honza je moje životní láska, spřízněná duše, podpora a mužská opora. Říká mi pořád, že jsem krásná a já mu to pořád nevěřím (i když někdy už také ano). Nedokážu si představit, že byl nebyl v mém životě.
Máme spolu dva láskyplné chlapečky. Desetiletého Honzíka a pětiletého Kubíka - jsou naše největší štěstí, naše zrcadla a to nejvíc, co v životě máme. Moje rodina je pro mě všechno. Také jsem vděčná za mé opravdové kamarádky a ženy blízké mému srdci, díky kterým cítím, že někam patřím.
V soukromí jsem víc introvert než když jsem mezi lidmi. Mám ráda klid, kterým vyvažuji okolní chaos. Ráda přemýšlím, filozofuji a jsem v údivu před velikostí přírody a rozmanitostí oblohy. Zajímám se o psychologii, filozofii a dělám si pětiletý psychoterapeuticý výcvik.
Mám doma knihovnu, která praská ve švech psychologickými, uměleckými a byznysovými knížkami. Vlastním i malířský stojan a skříňku plnou výtvarných potřeb. Také jsem si ke svým pětatřicetinám koupila konečně kvalitní piano, na které pravidelně cvičím Beethovenovu 14. sonatu a sním o tom, že ji jednou zahraji celou.
poslechněte si můj hudební playlist
INSPIRACE. POHODA. ŽÁDNÉ BLÁZNIVINY. SLIBUJI.
Když člověk hodně čte a dozvídá se spoustu zajímavých věcí, po čase v něm vznikne potřeba psát. Pro mě je psaní terapie. Nemůžu bez něj být. Třídím si myšlenky a zpracovávám nové informace. Ráda se o tom, co se mi honí hlavou, podělím s ostatními.
Každé pondělí v osm hodin ráno posílám ženám v mém mailing listu nové články, které jsem za předchozí týden napsala. Je to taková moje malá online rodina, dostávám zpětnou vazbu a píšeme si e-maily. Pokud chcete, přihlašte se také. Budu ráda, když mě pozdravíte nebo mi napíšete o čem přemýšlíte, jaká témata vás trápí nebo o čem byste chtěly, abych napsala.
