moje lásky

Vzpomínám si na první okamžik, kdy jsem při brouzdání na internetu objevila boudoir focení. Postavily se mi chlupy na rukou a do těla mi vjelo zvláštní rozechvění. Fotit ženy - ukazovat jim, jak jsou krásné ve své jedinečnosti, přirozeně, opravdově - moc to se mnou souznělo. V té době tu nikdo boudoir nefotil, nikdo nevěděl, co to je. Fotil se tu převážně idealizovaný glamour, ale boudoiru jako přirozenému fotografickému směru se tu nikdo nevěnoval. Tehdy jsem byla první, kdo s tím začal. A od té doby jsem nafotila víc než 1800 žen. 

Mé první studio bylo v suterénu našeho domu a musím se přiznat, že jsem zvrhle milovala vzorované tapety a zámecké polštářky. Od focení jsem přešla k pronájmu studií a v jednu chvíli jsem pronajímala fotografům čtyři studia v různých městech. Nebyla to ale moje cesta, firmu jsem prodala a postavila si od základů moje milované studio na zahradě u bazénu. Mám to tedy opravdu daleko z domova do práce - a ještě blíž ze studia do bazénu.

Prožila jsem si toho za těch deset let tolik, že jsem o tom musela napsat knihu. Tolikrát jsem vyhořela, tolikrát usnula na vavřínech, tolikrát spadla na kolena, tolikrát začínala a končila a tolikrát vše měnila. Celé té cesty si velmi vážím. Naučila jsem se toho hodně o focení, o byznysu, o vytváření značky, o klientské zkušenosti a především o ženské duši. Byla jsem tolikrát svědkem, jak my ženy přistupujeme samy k sobě, jak se přijímáme nebo nepřijímáme, jak milujeme sebe a druhé. Moje klientky jsou mými největšími učitelkami na mé cestě k přijetí své vlastní jedinečnosti - mých vlastních světel i stínů, a já jsme jim za to moc vděčná. 

Proto je pro mě moje práce zároveň mou cestou a mým posláním. Cítím, že v tom nejsem sama, že všechny jsme na cestě k sobě, do souladu s tím, kdo jsme, jak vypadáme a čemu zasvětíme svůj život. A vím, že si toho můžeme navzájem tolik dát.  Vlastně...cítím to každý den - setkávám se s tolika jedinečnými ženami a je to pro mě opravdu obohacující a smysluplné. Jsem za to nesmírně vděčná.

11

moje cesta