O kráse

Krása je jako vetkaná nit,
do každé vrásky,
do každé obliny,
do jizev, co nechceš mít.

Krása je nositelem příběhu,
o tom, kdo jsme,
o lásce a radosti,
o tom, jak milujeme.
o přesvědčení a bolesti.

Dáme-li lásku minulosti,
obejmeme nedokonalost,
spatříme krásu v jedinečnosti,
a svou pravdivost.

L.S.

 

Obdivuju krásu v jedinečnosti. Jsem si jistá, že se vše, co je uvnitř nás se projevuje také navenek. Hluboká ustaraná vráska nad nosem, ale i ty drobné malé, co máme kolem očí od smíchu, každá získaná jizva i strie na břiše po našich dětech. Každý vybudovaný sval z touhy po dokonalosti, i každý gram tuku z pocitu nelásky. To všechno nese svůj příběh. Příběh o tom, kdo jsme a co jsme zažili.

A chce to přirozeně odvahu, jít se svou kůží na trh. Proto ostatně existují různé věci, které nám pomáhají zamaskovat před ostatními to, kdo opravdu jsme. Stínování obličeje, stahovací korzety, push-up podprsenky, umělé řasy, výplně do zadku, vytetované silné obočí, umělé nehty a mnoho dalšího. To vše tu pro nás je, abychom vyvolaly představu, že jsme dokonalejší verze sebe sama. Protože nedokonalost (jedinečnost) v dnešní dokonalé (nepravdivé) době není moc v módě.

Pokud nedokážeme přijmout, kdo jsme, svůj příběh a svoje bolesti, které se projevily do toho, jak vypadáme – pokud tohle všechno ze všech sil maskujeme, aby nikdo nezahlédl naší pravou nedokonalou tvář a zranitelnost, znamená to, že se odmítáme ve své pravdivosti. A odmítáme druhé za to, jak vypadají ve své pravdivosti. A bojíme se, že nás druzí budou odmítat, za to, jak my samy vypadáme ve své pravdivosti. Nedáváme bezpodmíněčnou lásku samy sobě, nedáváme ji druhým a bojíme se, že pokud nebudeme takové, jaké máme být, nedostaneme ji ani od druhých.

Nafotila jsem stovky žen a jsem často svědkem toho, jak k sobě moje klientky přistupují ohledně krásy a sebepřijetí. A jsou pro mě skvělým zrcadlem toho, jak k sobě přistupuji já sama. A protože sebeláska a sebepřijetí je rozhodně moje téma, jsem za to nesmírně vděčná.

Tyhle věci se neodehrají přes noc. Nemyslím si, že se zítra ráno vzbudím, postavím se nahá před zrcadlo a budu jásat nadšením. Budu na tom pracovat každý den. A začnu tím, že se přestanu bát být pravdivá a jedinečná vůči druhým. Pak totiž budu oceňovat jedinečnost a pravdivost druhých. A možná se jednoho dne probudím a budu schopná s láskou ocenit svou vlastní pravdivou jedinečnost.

A co vy?

Leave a Reply

Your email address will not be published. Required fields are marked *

Největší odměnou za mé psaní je, když mi tu zanecháte kousek sebe:

KAŽDÉ PONDĚLÍ V OSM HODIN RÁNO. POHODA. ŽÁDNÉ BLÁZNIVINY. SLIBUJI.