V souladu se sebou

9/26/2018

Jsem ve věku (nebo spíš ve středním věku), kdy se víc než kdy předtím zabývám svým posláním a smyslem, který můj život má. Hledám sama sebe, jak, proč a pro co žít. Balancuji a přebírám se svými zkušenostmi, rozhodnutími a obdobími, díky kterým jsem teď taková, jaká jsem a moc dobře vím, že definovat si své poslání může být velice těžké. Je jakoby skryté v mlze, promlouvá k nám už od dětství, objevuje se v různých životních událostech a někdy souvisí s lidmi, které na nás měli velký vliv. Navíc podle mě naše poslání není stále stejné, může se rozvíjet společně s tím, jak rosteme a získáváme nové zkušenosti a uvědomujeme si nové věci.

Když jsem pracovala nad pochopením svého poslání (a že to byla velice intenzivní a dlouhodobá práce), došla jsem k závěru, že:

Chci podporovat ženy, aby se měly rády takové, jaké jsou.

Aby měly rády svou jedinečnou krásu. Opravdu věřím tomu, že abychom žily naplněný život, nemusíme vypadat jako holky z Instagramu. Je krásné, že každý člověk je jiný. Každá máme jiné oči, jiný obličej, jinou kvalitu a barvu vlasů a na našich tělech se podepisuje celý náš dosavadní život. Chce to odvahu a práci přijmout se takové, jaké jsme. Proto ráda přirozeně líčím a fotím ženy a dělá mi radost, když se samy sobě líbí tak, jak je zachytím skrze skla objektivu.

Vím, že to chce někdy odvahu, nechat se vyfotit, zvláště pokud nejste spokojená s tím, jak vypadáte. Sama mám hodně kilo navíc a moc dobře chápu, že bez toho, abych se měla opravdu ráda, nic zásadního nezměním. Co jsem ale pochopila je, že změnit dlouhodobě svůj zevnějšek mohu jen prostřednictvím vnitřní změny (a to podle mého názoru  prostřednictvím přijetí sebe sama, taková jaká jsem a jak vypadám. A focení může být jedním z prvních kroků.

Chci podporovat ženy, aby měly rády svou jedinečnou duši.

Každá máme za sebou různé bolesti z dětství, často nízké sebevědomí a různé komplexy, které si neseme. Někdy se samy k sobě chováme, jako k nepříteli. Máme zraněné své malé vnitřní holčičky a místo, abychom je imaginárně objaly a pečovaly o ně, ubližujeme jim dál svým chováním, kritikou, znehodnocováním a věcmi, které se snažíme přetrpět, i když nemusíme. Zajímám se také o arteterapii a sebepoznání prostřednictvím výtvarných technik (a určitě bych s vámi do budoucna tyto věci moc ráda sdílela, protože mě jednoduše nepřestávají fascinovat).

Chci podporovat ženy, aby nalezly odvahu žít a pracovat v souladu s tím, kým jsou.

Víte, já opravdu nevěřím na to, že v životě se má něco přetrpět a dlouhodobě dělat věci, která nás nebaví/nudí/neposouvají/vyčerpávají. Věřím, že každá z nás cítí, jestli vaše práce je v souladu s tím, kým jste a jestli vás naplňuje, baví a jestli při ní využíváte svůj přirozený talent a své silné stránky.

Sama moc dobře vím, že mi nejde matematika, logické a analytické myšlení. Jsem od přírody tvůrce, nudí mě dlouhodbá stejná práce s pomalým progresem. Miluju změny, neuznávám některé autority, potřebuju tvořit a mít kolem sebe inspirující prostředí. Na jednu stranu miluju mít kolem sebe lidi a na druhou stranu jsem opravdu šťastná sama se svými myšlenkami, knihami a klávesnicí. Vytvořila jsem si svou práci tak, aby byla vyrovnaná – abych nefotila příliš moc (a abych zase nevyhořela) a abych měla čas na to, co mě baví a naplňuje a zároveň mohla být mámou pro své dva syny a manželka pro mého fousáče.

Stále podávám daňově přiznání pozdě a z GDPR mi naskakuje husí kůže, ale učím se s tím žít. Snažím se poslouchat sama sebe, jak se cítím, co mě naplňuje a baví, a podle toho si tvořit svou milovanou práci.

Já si opravdu myslím, že máme žít, užívat si život a myslím si, že přesně pro to jsme na světě. Máme k tomu krásnou přírodu, hory, oceány, úchvatné západy a východy slunce, ptáci nám zpívají a rostliny kvetou pro naše potěšení.

Na druhou stranu máme auta, kde si můžeme stáhnout okýnko, pustit si hudbu a vychutnávat si vůni nočního letního velkoměsta, máme letadla, která nás dovezou do ráje a zase zpět a máme tolik možností, jak si udělat život příjemnější a naplněnější. Podle mě stojí za to naučit se najít způsob, abychom si mohly dopřát věci, které máme rádi a to způsobem, který nás bude naplňovat a bavit

Nerada bych působila jako někdo, kdo došel na konec cesty a káže druhým, jak to mají dělat.  To opravdu ne. Sama jsem na cestě vedoucí k souladu sama se sebou a myslím si, že tato cesta ani nikdy nekončí. Bývám často zmatená a hledám odpovědi, někdy se ztratím a chvíli mi trvá než zase naskočím tím správným směrem. Ale někde ve mě je stále pocit (i když takový malý a nesmělý), že někomu, kdo je třeba na jiném bodě své cesty, mohu něco říct a předat.

Hodně se zajímám o sebelásku, sebepřijetí, o vnitřní zranění a pozitivní přístup ke svému tělu a ke svému zdraví. Zajímám se také o  duševní rozvoj, byznys, marketing, branding a design. Možná že tím, že o tom píšu a nazvala jsem tuto rubriku V souladu se sebou, urovnávám si tak své  myšlenky a doufám, že k sobě budu přitahovat ženy, které mají podobná témata a se kterými se můžeme navzájem obohatit.

A to je něco, co bych si opravdu moc přála. 

KATEGORIE:

SDÍLET NA

Řekli jste:

Leave a Reply

Your email address will not be published. Required fields are marked *

zanechte komentář