O pěti ženách

9/10/2018

Ráda bych vám dnes představila pět důležitých žen ve vašem okolí. Velice často k nám promlouvají a říkají nám své osobité názory. Jsou to veskrze zajímavé osobnosti a mají na věc vždy specifický pohled.

Tak se s nimi nyní seznamte. Jsou to ženy, které jsou nám hodně blízké.

Anička Kritička

Tuhle holku možná moc v lásce nemáte. Neřekne vám totiž nikdy nic hezkého. Používá podpásovky typu: “Ty máš teda pěkně nafouklé břicho!”, “Ty jsi vážně zase neudělala tu zkoušku?”, “Fakt nechápu, co na tobě vidí.”.

Zkrátka umí pěkně okomentovat náš vzhled, jednání a dotkne se vždy přesně toho místa, kde bychom potřebovaly podporu. Dokáže nás znejistět a pokazit nám náladu. Tvrdí nám, že nejsme dost dobré, hezké, inteligentní. Říká nám, že se musíme víc snažit a i když to děláme, stejně se jí nezavděčíme.

Anička kritička je expertka na srovnávání, moc dobře nám dá najevo, kdo má hezčí dům, chytřejší dítě a dražší auto. Dokáže nám dát pocit, že náš život za nic nestojí.

A taky umí moc hezky posuzovat naše chování a znevážit tak celou naší osobnost jen kvůli tomu, že jsme přišly zase pozdě, že jsme nedokončily projekt nebo že jsme připálily večeři, kterou jsme pro ní připravily. Za drobná provinění nás úplně odepíše.

Tak tohle je vaše první blízká žena. Není Anička Kritička k zulíbání? Tak to jste ještě nepoznaly Evičku Poháněčku.

Evička Popoháněčka

Evička je tu vždycky, když Vám v práci klient zruší schůzku a vy byste možná dnes mohla odejít dřív domů. Poháněčka má ale vždycky dlouhý seznam toho, co je třeba ještě vykonat. Myslí to dobře, moc dobře chápe efektivitu a důležitost multitaskingu a dokonalého plánování, které slouží k dosahování cílů. Někdy vás už může docela štvát, zvlášť potom, co vám taktně navrhne, abyste potom, co v pátek večer přijdete domů, ještě uklidila celý byt.

S Evičkou se cítíte neustále pod velkým tlakem a leze vám na nervy, protože nikdy nemá dost. Klade nám příliš vysoké cíle a nikdy, prostě nikdy, neřekne “Skvělé, už jsi toho udělala hodně, jdi si odpočinout.” Evička má totiž své koníčky. Mezi ně patří například výkonnost, rychlost, dosažení cíle. Je jí fuk, jestli jste přepracovaná, přetížená nebo vyčerpaná. Evička je perfekcionistka a nic nepromíjí.

Julie Harmonie

Julie je docela hodná a milá holka, snaží se, aby jí měli ostatní rádi. Lidé jsou rádi, když si na poradě vezme úkol, který nikdo nechce. Paní učitelka ve škole ji má ráda, protože se vždycky nabídne, že vytvoří kulisy pro divadelní představení. Julie také ráda vaří. Vaří celý pátek a dopoledne v sobotu uklízí a prostírá. Chce, aby se u ní hosté cítili skvěle. Sice už nemůže, ale musí se o rodinu dobře postarat, i když je to zrovna kousavá tchyně, která ji neodpustí špatně uvařenou rýži. Julie její komentáře s úsměvem přechází snad od počátku věků. Co by pro klid v rodině neudělala.

Juliiny potřeby jdou vždycky stranou. Nechce nikoho obtěžovat, nikoho se dotknout a nikoho zklamat. Myslí vždy na druhé víc než na sebe. Omlouvá ty, kteří se k ní nechovají dobře a představa, že by s nimi měla jít do konfliktu je pro ni nepředstavitelná.

Julie si často dává vinu za chování druhých. Pochybuje o sobě, často se cítí jako malé dítě, kterému otec odmítne dát lásku. Bojí se o to, že ji lidé nebudou mít rádi a že bude sama.

Upřímně vás někdy Julie fakt štve a někdy se přistihnete, že se k ní chováte nehezky. Když ona se tak ráda staví do role oběti. Přizpůsobuje se, vlastní potřeby nerespektuje a odmítavé jednání druhých to v ní ještě utvrzuje. Prostě – s Julií to není vůbec jednoduché.

Zorka Prokrastinátorka

Zorka moc dobře ví, co má udělat. A i kdyby to nevěděla, Evička Poháněčka jí to jistě ráda poví. Zorka chce něco udělat, ale vždycky jí přepadne nedostatek energie, spousta vnějších vlivů a ona prostě nemá sílu začít. Cítí ale potřebu dělat vždy něco jiného – číst si články na internetu, sjíždět Facebook nebo jít vyndat prádlo s pračky.

Julie nemá ráda riziko. Má ráda odkládání. Cítí se slabá a chce sama sebe ušetřit od nepříjemných pocitů. Možná i vám leze trochu na nervy, jak pořád mluví o tom, co by chtěla dělat – a nikdy neudělá nic. Je mistryně v Otálení. A čím víc odkládá a otálí, tím větší strach se u ní z dané věci objevuje. Na jednu stranu jí to štve a dává si vše za vinu. Na druhou stranu nechce udělat ani jeden maličký krok, který by byl mimo její komfortní zónu.

Zorka zkrátka není moc šťastná, cítí jako by jí život protékal mezi prsty.

Katastrofička Pepička

Pepička je taková hodná nesnesitelná holka, má ráda pohádky o komárech a velbloudech. Ale život s ní není moc lehký – ona totiž miluje drama. Ze všech případných nebezpečí vytvoří katastrofický scénář. Má vaše dítě špatné známky ve škole? Evička vám poví, jak to s ním dopadne v životě špatně. Někdy máte pocit, že asi vlastní křišťálovou kouli – dokáže vám velice často a v jasných barvách vylíčit budoucnost. Jen ty barvy jsou spíše takové temné, šedé až černé.

Hodně se stará, má pořád o něco strach a vy jste z toho už docela unavená. Rozčiluje vás na ní, že vám pořád naznačuje, co všechno hrozného se může přihodit. Chudoba. Nemoci. Ztráta peněz. Pepička hltá články o příznacích nemocí a ve všech se najde. A když tam nenajde sebe, najde tam vás. Všechno je špatně. Všechno bude špatné. Svět je zlé nebezpečné místo. Proč zrovna ona?

Tak jak se vám tyhle ženy líbí? Poznaly jste v nich některé ženy z vašeho života? A zdravě jste se na ně naštvaly za to, co vám dělají nebo, jak se k sobě chovají? Možná byste na nad tím měly zamyslet. Nežijí jen vedle nás, žijí totiž především v našich hlavách. V různých životních etapách mají různou sílu. Jsou to součásti našeho nitra, které k nám celý život promlouvají. Někdy neslyšíte Poháněčku, ale Prokrastinátorka si rozloží ve vaší mysli deku a začte se do trilogie těch nejtlustších knih, jaké jste kdy v životě viděla.

Víte, ony to ty nesnesitelné holky nemyslí tak zle, myslí to s námi vlastně dobře. Jen jsou to ještě nevyspělé puberťačky a rozhodně nepoužívají jakoukoliv cenzuru svého dětského myšlení. Prostě na vás vylijí kýbl plný emocí a jdou dál. Jim se uleví a vy se s nimi musíte naučit žít. A i když vás štvou, je potřeba zamyslet se nad tím, proč nám říkají to, co říkají. Protože pokud je pochopíme, vezmeme v potaz před čím nás chrání a uvědomíme-li si, že jednáme s nedospělými součástmi našeho vnitra, budeme schopni říct jim, že jim rozumíme a chápeme, že se nás snaží chránit. Ale protože už jsme dospělé ženy, uděláme si to všechno stejně po svém.

“Aničko Kritičko, chápu, že mi chceš pomoct, ale tímhle svým chováním mě spíš ponižuješ a to já teď opravdu nepotřebuju.” Poplácejte se sama po rameni a řekněte si navzdory Kritičce v sobě: “Tohle se ti povedlo.” Kritička se totiž dotýká našeho vnitřního dítěte a ubližuje mu. A proto bychom měly své vnitřní dítě, svou malou vnitřní holčičku s culíčkem v jemných vláskách chránit. Splňme naší malé vnitřní holčičce její přání, darujme jí náklonost, lásku a obejmutí.

Pokud k vám často promlouvá Julie, zacházejte s ní laskavě a s porozuměním. Přemýšlejte, proč vás nutí přebírat odpovědnost za ostatní a kdy jste vlastně začala zapomínat na svoje potřeby a přizpůsobovat se přáním druhých. Je důležité, že jako dospělé ženy si nemusíme hrát na Matku Terezu, neneseme odpovědnost za druhé, za jejich štěstí. Máme stejné právo být respektovány jako kdokoliv jiný. Za svůj život si každý odpovídá sám. Zkuste si Julii představit jako svou blízkou kamarádku a vysvětlele jí, proč si ubližuje tím, jak se k sobě chová.

Když k vám promlouvá Evička Poháněčka, myslí to s nám dobře, má na starosti naši budoucnost a chce, abychom byly co nejlepší. Vyplatí se Evičku trochu zkrotit, jinak si nedokážeme nic užít v přítomnosti, protože ona bude pořád o krok napřed a nic jí nebude dobré. Aničku spolehlivě umlčíte, když se začnete soustředit na přítomnost, na odpočinek a na péči o to, abyste se nepřepínala a starala se o sebe. Řekněte Evičce, že potřebujete zpomalit a víc prožívat současnost. A držte se toho, dokud vás nezačne respektovat.

Řekněte Zorce Prokrastinátorce, že chápete, že se vás snaží uchránit před zklamáním a nepříjemnými situacemi a před přílišnou námahou, nejistotou a nepohodou. Vysvětlete jí, že už jste prokoukla, že vám brání žít životem, který je naplněný a že takhle to rozhodně nenecháte. Ukažte jí, že to zvládnete a s každým dalším krokem budete sebevědomější a úspěšnější. Zkuste schválně podstoupit něco nepříjemného, co vás posílí a dokážete si, že když jste překonali sami sebe, zvládnete ještě víc. Užívejte si svůj život a nevyhýbejte se mu. Julie začne mít ve vaší hlavě čím dál tím menší prostor.

A co s Pepičkou Katastrofičkou? Na její katastrofické vize platí pouze pohled dospělého člověka. Vidíte to i vy stejně jako ta malá Katastrofička ve vaší hlavě? Zakažte si poslouchat její černé myšlenky a vysvětlete jí, že pokud vidí všechno černěji, zbytečně se stresuje a situace s největší pravděpodobností není tak špatná, jak ji vidí. Uvědomte si, že vaše myšlenky jsou pouhou možnou interpretací reality. Zkuste si to představit jen jako film, ne realitu, protože z čím větší vzdálenosti ten film pozorujete, tím slabší moc nad vámi má. Ptejte se, “Co jsou fakta? Co jsou moje názory? Jak by tuto situaci viděl někdo jiný?”. 

Třeba v mém případě byla vždycky hodně silná Kritička a Poháněčka, nehleděla jsem na sebe a rvala vše na dřeň. Pak se situace obrátila a já pochopila, že už nemusím být v jejich moci. Užívala jsem si odpočinek a nicnedělání, odebírala jsem si povinnosti. Což bylo v mém případě správné do té doby než nastoupila Prokrastinátroka a udělala ze mě největší letní povalečku na světe. Celé léto jsem srávila u bazénu a kromě focení 2-3x týdně jsem nedělala vůbec nic. Budiž mi k dobru, že jsem přečetla tolik knih, díky kterým jsem si uvědomila, že musím začít zase něco dělat, aby můj život měl ten smysl, který chci, aby měl. Začala jsem psát knihu, chodím denně aspoň 6000 kroků na procházku se psem, zdravěji jím a hodně spím. A cítím se tak skvěle jak už dlouho ne! Už nechci, aby Prokrastinátorka měla jakékoliv místo v mém životě. A už mi ani odpočinek nemusí ordinovat, myslím si na něj totiž sama. A vše je zas tak, jak má být. A co vy? Se kterými dámami máte aktuálně zkušenost?

A pokud vás toto téma zaujalo, doporučuji přečíst si knihu Matthiase Hammera Nepřítel v mé hlavě, ze které jsem čerpala při psaní tohoto článku.

KATEGORIE:

SDÍLET NA

Řekli jste:

Leave a Reply

Your email address will not be published. Required fields are marked *

zanechte komentář