O překonání Odporu

Věděli jste, že ráda čtu? Možná si říkáte, že to dělá většina lidí. Ale já čtu opravdu hodně! Hltám knihy o byznysu, marketingu, umění a osobním rozvoji. Navštěvuji knihkupectví každý týden a tajně doufám, že ulovím knihu, která mě otevře oči/posune zase o krok dál/stane se tou, o které budu chtít každému vyprávět, protože mi absolutně mluví z duše. Něco jako Key Person of Influence od Daniela Priestleyho.

Jen za posledních pět dní jsem přečetla tři knihy. První byla Kopni do té bedny od Setha Godina, druhá byla Ukaž co děláš od Austina Kleona a třetí byla Válka umění od Stevena Pressfielda. Jestli stojíte před rozhodnutím, jestli se do něčeho pustit a stále váháte, věřte mi – tohle je dokonalý koktejl, aby vás k tomu dokopal!

Nevybrala jsem si tyto tři knihy náhodou. Už dlouhou dobu mám v hlavě potřebu psát a sdílet své myšlenky. Můj manžel a moje kamarádky si jistě oddychnou, až do nich přestanu hučet neustálou dávku mouder.

Jak to tak bývá, když lidé rádi a hodně čtou, tak také rádi a hodně píšou. Já píšu ráda. Ale že bych psala hodně? Ani náhodou! Tolikrát za den si řeknu “tohle musím sepsat” nebo “na tohle téma napíšu článek a utřídím si myšlenky”. A víte, co? Nic. Zůstává to jen u toho chtění (doprovázeného pocitem marnosti). Mám v hlavě tolik myšlenek, které se tlačí ven a které na mě kříčí, že chtějí být sdíleny. “Kdyby tak lidé věděli, co mi dříme v hlavě! Určitě by to někoho mohlo inspirovat”, říkám si. Jenže, co zůstává v hlavě, jako by nebylo.

Rozhodla jsem se to změnit. Donutilo mě k tomu trio mých posledních knížek. A to zejména Válka umění. Steven Pressfield tam popisuje fenomén, který každý z nás zná a to je Odpor. Odpor je sílá, která vytrvale tlačí proti našim kreativním cílům (napíšu knihu, založím společnost, spustím skvělý projekt, začnu psát blog). Je to hlas, který mi našeptává, že to moje psaní určitě nikoho nezajímá a že se mi všichni budou za zády smát, protože vlastně moc psát neumím (jak bych taky mohla, když to sice miluju, ale nedělám).

Odpor je síla, která vám ukazuje ty nejmenší překážky jako ty největší.

Nevím, jak se na mém webu spouští blog. Budu muset kontaktovat podporu a v angličtině řešit technické věci. Navíc jsem zapomněla, u koho mám hosting a jaká jsou přístupová hesla. Taky nevím, jak tam poladím design webu. A bude to stát 60 dolarů!

Nepřekonatelné překážky.

Teď nemůžu začít psát. Potřebuji uklidňující prostředí. Dám si na balkón ušák a taburetku, abych byla inspirována výhledem na Petřín a pražský hrad. Uvařím si čaj. Vygooglím si nový slunečník na balkon. Dojdu si pro med do čaje. Vyberu si držák ke slunečníku. Mrknu na instagram, vyřídím  dva maily a směju se u videa o tučňácích. Pak se dlouze zahledím na svou milovanou Prahu, je to skoro tady, napíšu nadpis a…

Začne pršet.

Přesně tohle je Odpor. Vnitřní a vnější vlivy, které nás odvádějí od práce. A já jsem mistryně Odporu – dokážu dlouhé minuty prokrastinovat přemýšlením o tom, proč prokrastinuju!

Nemá cenu lamentovat nad tím, že Odpor existuje. Vždycky tu bude. A každá kreativní věc, která vyžaduje odříkání a koncentraci na výsledek, přitahuje Odpor tak silně, jak silně je pro vás odkládaná věc důležitá.

Jediné, co můžeme udělat je rozpoznat, kam sahají pařáty Odporu a pak se mu postavit. Tvrdě.

To zadostiučinění za to stojí. Napsala jsem článek! Je sice krátký a mohlo by to být lepší, ale je důležité, že jsem překonala Odpor. A že ho překonám i příště.

A teď si konečně můžu jít vygooglit, jestli mají tučňáci kolena.